Přihlaste se a využijte web naplno KOCICI.NET »

Kde se tu vzala Nemesis?

 

Nápověda
Články » Kde se tu vzala Nemesis? 

Jako byste se ptali, kde se vzala kočka :-)

Kočka něco objeví, její zvědavost se projeví.... a jelikož jsem několik let byla čestným členem jedné kočičí smečky, tuto vlastnost jsem si poněkud osvojila. Přítel mi dnes poslal link na Váš portál.... a tak jsem tady.

V současné době mne žádná kočka nevlastní. Nebyla bych schopná zajistit jí podmínky pro život jaký potřebuje, ale pracuji na tom, aby se to změnilo. Mezitím se, když čas dovolí, vracím ke své smečce... trochu se pomazlit a taky splnit vyživovací povinnost :-D Těší mne, že jsem stále považována ostatními členy smečky za jednu z jejich.

Možná si řeknete, proč jsem svou smečku opustila? Do toho zasáhly okolnosti života člověčího. Nebyla jiná možnost. Vlastně jsem takhle ztratila blízkost zvířete už podruhé v životě. Poprvé jsem takhle byla nucena opustit pejska, německého ovčáka... tenkrát mi otec nedovolil, abych si ho odvedla. Tentokrát to bylo trochu jiné... prostě jsem si po rozpadu manželství nemohla vzít 22 koček do hotelu. Proto jsem ráda, že došlo k dohodě a smečku můžu stále vídat a být s nimi v kontaktu. V rodinném domě je jim přeci jen líp.

16 let života s kočkou mě zásobil spoustou příhod a tak jsem si řekla, proč se o některé nepodělit s ostatními dvounožci, které si jejich kočky omotaly okolo svých tlapek. Budu tedy přispívat příběhy... až do doby, než si mě zase pořídí nějaká kočka :-)

Tak a na úvod bych ještě mohla vysvětlit, kde se oněch 22 koček vzalo? Převážně se jednalo o kočky a kocourky nalezené. Vlastní produkci jsme začali záhy regulovat kastracemi. Přesto jsme si pár koťátek odchovali, což poskytlo taky nezapomenutelné zážitky.  Ono co taky máte dělat, když k Vám jednoho dne přijde kočka ze sousedství a dá Vám jasně na jevo, že dokud se neokotí, tak se od Vás nehne.  A i bez vlastního přičinění přibyl každou chvíli do spolku další nešťastný chlupatec. Ať už zatoulaný, vyhozený nebo nalezený zraněný na silnici po srážce s autem. Některá z těch setkání neskončila vesele, ale některá jo, a já doufám že se s Vámi o ně budu moct podělit. Samozřejmě za vydatné pomoci syna, který ve svém PC spravuje alespoň nějakou fotodokumentaci.

Tak to by asi bylo pro začátek všechno a jakmile dám dokupy první příběh... tak Vám ho sem naškrábu.

 

Se srdečným mňouknutím   Nemesis :-)

 

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení
*****

Líbilo se: 1x Nelíbilo se: 0x Zveřejněno: 23.04.2013 Upraveno: 23.04.2013 Přečteno: 15x

Schválili: Rex *** 23.04.13 • smula ** 24.04.13 • Rexik ** 10.11.13

Související články
Žádné související články
Další články z rubriky Zábava
19.05.2013*****Halo, tady Ferdík0x
07.05.2013*****O kočce, která zpívala20x
26.05.2013*****Jak jsem byl ztracen a zase nalezen22x
23.06.2013*****Jak se Sheila ztratila20x
05.10.2009*****Jak Nesy ulovila ptáčka234x
26.11.2011*****Berulie a babiččino kanape.29x
12.09.2011*****Smutné kočičky Nítěnka a Myšinka hledají nový domov34x
11.10.2012*****Jak se stal zázrak25x
01.07.2013*****Já a kastrace20x
23.01.2011*****Kulíšek a já...II126x

Komentáře návštěvníků
Celkem: 1 záznamů přidat komentář Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

[1] Snížek® 26.04.2013
Pište, čtení o kočičkách není nikdy dost. Pocit odluky, i smutek z něho, chápu. Něco podobného jsem také zažila. V roce 2003 jsem si pořídila s tehdejším přítelem pejska, bíglíka. Žili jsme v domě mých rodičů, kde měl pejsek k dispozici zahradu a na procházky jsme vyráželi do nedaleké Tiché Šárky. Jenže osud zasáhl a já se vdala v roce 2008 za někoho jiného a odešla z krásných a tichých dejvických končin do smíchovského lomozu. Bíglík šel se mnou, ale v bytě bez zahrady se trápil, procházky po tvrdých a špinavých chodnících mu nedávaly to, co potřeboval. Doma plakal a proštěkal celé dny, což vedlo k nevraživosti sousedů. Jednoho dne si nás zavolal majitel domu s tím, že pokud nepřestane náš Badulka výt a štěkat celé dny (a to nikdy nebyl sám více než 4hodiny), musíme se odstěhovat. A tak moji zlatí rodiče přivítali mého pejska zpět v domě se zahradou, převzali péči o něho a já zůstala bez pejska. Jezdím za ním dvakrát týdně, ale to nestačí. Moc mi chybí, ale když vidím, jak pobíhá po zahradě a potom zalehne doma utahaný a sní sny o tom, jak kde vyhrabe jaký keřík a jak se vydovádí v šáreckých hvozdech, jsem vděčná za to, že je šťastný. Ale ta psí duše chybí, moc chybí. A protože bez zvířat nedokáži žít, přišli kocourci. Ti neštěkají hlasitě a mají-li větší byt plný škrabadel, zákoutí a hraček, a mohou tak popustit uzdu svým loveckým a číhacím pudům aniž by chodili ven, věřím, že jsou šťastní. Člověk zvyklý na zvířecí přítomnost bez zvířete trpí, což můj muž zpočátku nechápal, ale už pochopil. Přeji Vám, aby Vás brzy zase nějaká ta kočičí duše vlastnila, je to opravdu úžasný pocit.

Další články tohoto autora
Žádné další články

© KOCICI.NET - http://kocici.net/clanky/128-kde-se-tu-vzala-nemesis