Články » Jak jsem byl ztracen a zase nalezen
Jak jsem byl ztracen a zase nalezen
Jak jsem byl ztracen a zase nalezen
V pátek jsme hráli s Ferdou na schovávanou. Ta hra se nejlépe hraje navečer, když už je skoro tma. To se potom schováte pod schody nebo pod lavici a když jste pěkně potichu, nikdo vás nenajde. Byl jsem hezky schovaný pod stoličkou v předsíni za dekou, hned u dveří a Ferda mě nemohl najít. „Honzo, vylez ! “ volal. „Já už nehraju.“
„Vyhrál jsem,“ vyskočil jsem zpod lavice, když v tom se otevřely dveře a do domečku vešel strejda. A jak jsem vyskočil a rozběhnul jsem se, proběhl jsem otevřenými dveřmi ven. Dveře se zavřely, a já jsem zůstal za nimi. „Halo, strejdo, zapomněl jsi mě venku.“ Ale strejda mě neslyšel. Vyskočil jsem na okno, které jsem znal, ale z druhé strany. Chodil jsem po parapetu a díval se dovnitř do domečku, kde už zhasli světla a všichni se uložili ke spánku. Nikdo si nevšimnul, že nejsem doma. Teta se učila v horním pokoji na zkoušku, Ela si chrupala na schodech a Ferda si řekl, že jsem se tentokrát hodně dobře schoval a pak usnul.
Ještě chvíli jsem chodil po oknech a čekal jsem, jestli se některé okno otevře. Ale žádné okno se neotevřelo. „Co teď ? “ řekl jsem si a vzpomněl jsem si na Bobeškovo vyprávění, jak se ztratil. „Jejda, snad mě taky budou hledat,“ řekl jsem si. Jenže oni vůbec nevěděli, že nejsem doma. Venku bylo ticho a tma. Vyskočil jsem na zídku a chtěl jsem se vydat na průzkum, ale něco mě zadrželo. „Nikam nechoď Honzíku,“ uslyšel jsem tichý hlas a před sebou jsem uviděl kočičího anděla. „Zůstaň hezky u domečku a běž do dřevníku. Je tam je velký proutěný koš, tam se schovej a budeš v bezpečí.“
Vykulil jsem oči. Anděla jsem ještě nikdy neviděl, ale byl tak bílý a pěkně se na mně usmíval, že jsem ho poslechl. Kamarádi, to jsem dobře udělal. Sotva jsem vlezl do proutěného koše, uslyšel jsem podivné zvuky. Ze tmy se vyřítil veliký šedivý kocour. Lesklé oči mu svítili ve tmě a pozoroval, co se děje. Chodil kolem našeho domečku se zvednutým ocáskem a značkoval co mohl - na keře, dřevo, všude. Vůbec mi to nevonělo. „Fuj, to budu smrdět jako on,“ pomyslel jsem si. Stočil jsem se do klubíčka, zavřel jsem oči a potichu jsem odříkával kočičí modlitbičku, až jsem usnul.
Ráno mě probudil strejda, který se nade mnou skláněl: „Tady jsi ty trosečníku. Pojď honem domů, všichni tě hledáme.“ Vyskočil jsem z koše a pelášil do domečku. Ocásek jsem měl pěkně vztyčený a načepýřený, jako ten veliký kocour, kterého jsem v noci viděl. Teta se radovala, že jsem živý a zdravý. Ferda s Elou kolem mě chodili a nedůvěřivě mně očichávali, jestli jsem to opravdu já. Ještě jsem jim voněl všemi neznámými nočními pachy. To jsem byl rád, že jsem zase doma. Večer před spaním jsem vyprávěl Ferdovi o kočičím andělovi, kterými mi poradil, abych se schoval a neodcházel od domečku a Ferda mi slíbil, že kdyby se mu stalo něco podobného, bude poslušný stejně jako jsem byl já.
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 3x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 26.05.2013 • Upraveno: 26.05.2013 • Přečteno: 23x
Schválili: smula 26.05.13 • holisek 26.05.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Zábava
| 26.11.2011 | | Berulie a babiččino kanape. | 29x |
| 19.05.2013 | | Halo, tady Ferdík | 0x |
| 11.10.2012 | | Jak se stal zázrak | 25x |
| 23.04.2013 | | Kde se tu vzala Nemesis? | 14x |
| 07.09.2013 | | Můj den na chaloupce | 23x |
| 23.01.2011 | | Kulíšek a já...II | 126x |
| 23.06.2013 | | Jak se Sheila ztratila | 20x |
| 05.10.2009 | | Jak Nesy ulovila ptáčka | 234x |
| 01.07.2013 | | Já a kastrace | 20x |
| 02.07.2011 | | Co to bylo za ránu ? | 44x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 07.05.2013 | | O kočce, která zpívala | 20x |