21.02.2011
Prezentace » Dvounožec » Julinka » 
Julinka 
Kamarádi, žijte krásně a naplno! Mně se to podařilo!
| Majitel: Dvounožec | • Plemeno: Domácí krátkosrstá bez PP |
| Zapsáno: 21. 2. 2011 | • Aktualizace: 12. 5. 2016  |
| Počet návštěv: 3005 | • Počet palců: 0 |
| Kategorie: Domácí kočky | • Oblíbenost: 18 uživatelů  |
| Datum narození: 17. 4. 2003 | • Hmotnost: 4 kg |
| Fotek a videí: 186+34 | • Komentářů: 10 |
| |
O mně: Jsem neobyčejně obyčejná domácí kočka, která se několikrát v týdnu mění v lesní šelmu, lítého lovce hlodavců, postrach všech opeřenců a veverek.
Původ: Jsem první horská lesní kočka ;-)
Krmení: Granule Royal Canin LIGHT/FIT/HAIR&SKIN Masové mističky Animonda Vom Feinsten
Oblíbená hračka: Dokud byly tak oranžové myši, teď modřínové šišky, peří (já nic;-))
Jak mi doma říkali: Julčo, Julie, Juli co oči kulí, Julča Pulča
Datum úmrtí: 10. 3. 2012
Složky fotek
Prezentace je archivována a neobsahuje fotky v plné velikosti
Všechny fotky (185) | Ostatní (1) | ||
 Časová osa | Fotky z deníčku (16) | ||
Doma (2) | Venku (182) |
Fotky z reprezentativní složky: Ostatní
Nejnovější fotky v dalších složkách
18.02.2012
Dvounožec nám postavil kočkuláka
18.02.2012
Mé zimní království
18.02.2012
První
18.02.2012
Jak projít a nic neshodit?
18.02.2012
Něco se tam schovalo!
03.02.2012
Slyšela jsem někoho nahoře
03.02.2012
Jestli je tam myš, skočím
03.02.2012
Zase tam něco je!
Výrobky
Deníček
| 24 3.2012 | Mňau kamarádi, moc děkuji za poslední pozdravy. Dvounožec mi je dává do mého
pelíšku a já si je chodím v noci, kdy už všichni spí, číst. Jsem teď tak
lehoučká, že se přímo vznáším a nikdo mne tak neslyší, když se kolem
proplížím. Mile mne překvapilo, že mám v pelíšku vlastní obrázek. Vypadám na
něm jako tehdy. Spolu s Dvounožcem jsme do něj vdechli krapet mého já a Mikísek, jak
jej uviděl, doslova zíral. Honem se běžel podívat. Musela jsem jej však zklamat. I
dech mám teď tak jemný, že jsem na něj ani nemohla zasyčet, jako vždy, když
porušoval mé soukromí. Dvounožec mi také umontoval video z obrázků a dokonce jsou tam i hýbací, kde mi bylo něco kolem třech měsíců. Julinka |
| 13 2.2012 | Přestože jsem byla v sobotu ven, tentokráte nenatlapkuji žádné hlášení a nechám
dvounožce, ať mně sem dá jednu říkačku, co ho jen tak napadla. Je to prý o
mně: Hory, skály, celý les prozkoumám jej ještě dnes! Ať je horko, ať je zima v lese je to pořád prima. Srnky, ptáci, ušáci pořád mám co na práci. A snažím se velice, chytám hlavně myšice. Číhám, šplhám, přeskakuji léčky na ně nastražuji. A když nějakou spatřím už vím jak ji lapím. Myška prchá, uskakuje TAM ji vidím, teď zas TU JE! Mizí v norách, mizí v trávě avšak kdepak, vyzrát NA MNĚ! Já jsem šelma trpělivá, v tom se ten můj úspěch skrývá. Pod smrčkem si počíhám, už je moje, UŽ JI MÁM! Navrhuji dohodu, že ponechám ji svobodu. Unikneš-li, vyhraješ, lapím-li tě, prohraješ. A tak jsem ji pustila, abych ji zas lovila. Zmizela mi v kapradí, už nechytím ji, nevadí. Zítra opět vyrazím, něco nové objevím. Dobrodružství o nichž se Vám ani nesní já jsem Julča, horská, lesní.  |
| 7 2.2012 | Dnes to byl podivný den. Když jsem chtěla ven já, nemohl dvounožec a když chtěl on,
zase se nechtělo mně. Ale nakonec jsme přece jen vyrazili, rozhodnuti, že uděláme
jen krátký okruh na vyvětrání. Zima je totiž pořád, navíc trochu nasněžilo a
hlavně docela foukalo. Procházka to nebyla nijak dlouhá, přesto jsme docela vymrzli.
Vyzkoušela jsem si balancování na omrzlém, posněženém kmeni nad potokem a také
zkontrolovala myší nory, objevené posledně. Neplánovaným odskokem do Bažantího
lesíka jsem pozlobila dvounožce, protože jsem se na průzkum vydala bez postrojku a v
okamžiku, kdy jsme měli jít domů. Dlouhé zdržení to však naštěstí nebylo a
domů jsme dorazili v pořádku. Julinka |
| 5 2.2012 | Právě jsem se vrátila z další zimní výpravy. Mráz venku moc nepolevuje a hned na
začátku jsme se o tom s dvounohými přesvědčili. Na cestu kudy chodíme, vytéká
voda a vzniklo tak hotové kluziště. Jenže je to se svahu dolů a i já na čtyřech
bych měla problém. Vzali jsme to přes potok a já mohla ven z kočkotašky, abych také
viděla. Zprvu se mi nechtělo a jen jsem nakoukla, ale vidouc, že dvounožec chodí po
potoce jako na suchu, osmělila jsem se. Suchá voda teda pořádně studila, přesto jsem
raději pochodovala po ní. Zem je totiž vymrzlá stejně a ještě k tomu drsná. Pode
mnou něco bublalo a opatrně jsem přišla na místo, kde jsem viděla hýbat se cosi
přímo přede mnou. Byla to voda a bubliny. Něco jako když máchám doma packou v misce
na pití, která je také tak průhledná. Dvounozí mne ale volali ať už jdu nastoupit
do kočkotašky, protože tudy chodívá ještě spousta člověků. Objevila jsem však
tunel, kudy voda protéká a rozhodla jsem se v něm ukrýt. To se ale mým dvounohým
vůbec nelíbilo a hubovali mi, že se nastydnu. Jenže jak na mne do toho tunelu volali a
pískali, nějak divně se jim změnil hlas. Až jsem se začala bát a stáhla jsem se
doprostřed, kde na mne nikdo nemohl. Náhle z jedné strany cosi s rachotem do tunelu
vběhlo! Na nic jsem nečekala a jako střela vyrazila druhým koncem ven. Dvounozí mne
uklidňovali, že to byla jen větev. Možná jo, ale tam uvnitř to rozhodně vypadalo
strašidelně. Chvíli jsem se ohřála v kočkotašce a u Ondatří hráze jsem zase
mohla ven. Vzala jsem to opět po zamrzlé vodě až pod kopec a pak dál. Prozkoumávala
jsem Bažantí lesík, zatímco dvounozí vystoupali na K2, kde na mne počkali. Pro
jistotu jsem volala, dvounožec mi odpovídal a vyprovokovali jsme svým rozhovorem i
nějaké pernatce. Zvláště ti strakatí vydávali takové divné zvuky, trochu jako
mňoukání. Přelétali z jednoho stromu na druhý a honili se kolem kmene. U paloučku
jsem našla vyhrabané díry v zemi. Musela to být veliká myš, nebo se ji někdo
snažil vytáhnout ven. Za chvilku jsem ji uviděla kousek dále a honem za ní. Rychle se
ovšem schovala. Slyšela jsem jak šramotí pod sněhem. Ten je ale tvrdý a mne ani
nenapadlo dobývat se skrze něj. Hlodavec ovšem nehodlal mrznout na jednom místě a
zmizel kdesi pod zemí. Mezitím dal dvounožec opeřencům nějaké zobání. Ti nás
brzy našli, ale drželi se v uctivé vzdálenosti. Všem nám už začínala být zima a
tak jsme se vydali domů. Zkusila jsem navrhnout, že pod smrčky je tepleji, ať tu
zůstanem. Dvounožci byli ale proti a odnesli mne kus dál. Tam jsem ale musela zbytek
cesty po svých, abych neprochladla a zahřála se pohybem. Já si to mohu dovolit,
protože doma mne vždy čeká něco na zub. Venkovní zvířátka teď ale šetří
síly, neboť takováhle zima jich hodně ubírá. Jako jednomu pernatci, černému kosu,
kterého jsme potkali u domu dvounohých. Chudák opeřenec byl tak prokřehlý, že ani
neulétl a zoufale se snažil ukrýt své tenké nožky v peří, div se neplazil po
břiše. Snad dolétne k nějakému krmítku, které ovšem na celém tom ohromném
panelovém domě byly jen dvě. Julinka |
| 3 2.2012 | No konečně venku! Sice mne vzala ven dvounohá a tak jsem nesměla na volno, ale nevadí. Zima je teda pořádná, k tomu foukal vítr a v lese je pořád trochu sněhu. Viděla jsem hned několik srnek, které to teď stejně jako jiná lesní zvířátka nemají jednoduché. Umějí si však poradit a jistě se nějaká schovala v tunelech pod smrčky. Tam totiž tolik nefouká a uvnitř je přece jen tepleji. Sama jsem se tam už mnohokráte schovala a řadu skrýší mám prozkoumaných. Znám to místo odmalička, kdy některé stromky byly menší než já. Za ta léta vyrosty a z paloučku je lesík. Tentokrát jsme jej obešli abychom moc nerušili. Ostatně nebyla jsem venku pár dní a v takovém počasí není záhodno riskovat. I kočkofor už nehřál a tak jsme byli rádi, když jsme dorazili v pořádku domů. Julinka |
Komentáře návštěvníků
| holisek 2.10.16 14:00 | Vždy jsi u nás byla jednička  |
| siamka 1.5.16 10:13 | tedˇkoukám že umřela 10.3. to se můj Filípek narodil.... |
| siamka 1.5.16 10:07 | nádherné video....  |
© KOCICI.NET - https://kocici.net/prezentace/389-julinka