Duhový most

Když umře nějaký pejsek nebo kočička, kteří byli někomu zvláště blízcí, odchází přes Duhový most do psího a kočičího nebe. Jsou tam louky a kopce, kde si naši psí a kočičí kamarádi mohou spolu hrát. Je tam spousta jídla a vody a slunečního svitu a všichni se tam cítí příjemně a pohodlně. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, a ten, kdo byl nemocen, je opět zdráv. Všichni jsou plní života tak, jak si je pamatujeme ve svých snech. Všichni jsou za Duhovým mostem šťastní a spokojení, ale přece jenom tam každému něco chybí - každý z nich postrádá někoho opravdu blízkého, někoho, koho zanechal tak daleko…

Všichni běhají a hrají si dohromady, ale pak jednou přijde den, kdy se někdo z nich náhle zastaví a zahledí do dálky. Jeho jasné oči zpozorní, jeho tělo se nedočkavě zachvěje. Náhle se oddělí od skupiny kamarádů a rozeběhne se zelenou travou k obzoru, stále rychleji a rychleji.

A tak Tě nalezne - konečně se opět setkáváš se svým nezapomenutelným psím kamarádem v bláznivě radostném přivítání a již nikdy Vás nic nerozdělí. Šťastné psí a kočičí polibky přes celou tvář, tvoje ruce opět objímají milovaného kamaráda, znovu se díváš do těch věrných očí plných lásky. Tak dlouho jsi svého kamaráda postrádal, ale nikdy jsi na něho nezapomněl.

A tehdy překročíte Duhový most spolu…