Prezentace - Běta od Vizovic

O mně: Ze začátku jsem měla těžší život... toulala jsem se po Vizovicích přibližně v roce 2007. Až jsem se jednoho dne dostala do zlínského útulku v roce 2008 a tam jsem přečkávala dlouhý rok a čekala na své nové páníčky, ale jednoho moc moc krásného dne jsem se dočkala. Vybrali si mě ti praví páníčkové a jak jsem dorazila domů, čekalo mě tam velké žluté vítací překvapení - pes. To veliké žluté stvoření, co pořád metlo ocasem mě začalo čuchat a kňučet a pořád kolem mě skákalo jako blbé, ale za krátkou dobu jsme byly s Mary kamarádky až sestry :) Vedlo se mi báječně - každý den, když jsem si sedla před dveře čekalo teplé mléčko a granule občas s nějakým masem... které mi Mary často žrala :D Jak běžel čas, objevilo se první zranění. Jednou jsem přišla z venku a panička si všimla, že můj ocásek vůbec nestojí nahoru a rovně, že je skleslý.. pak si všimla, že mám na začátku ocásku nějakou ránu a už se to jelo k panu veterinářovi. Ten mi tu ránu ošetřil a dal nějaké léky a taky že to po několika týdnech pomohlo. To už můj ocásek stál jako nový. U páníků jsem byla krásné dva roky až jednou v zimě jsem chytla rýmu. Rýmu jsem chytla už v útulku ale ta se tam vyléčila, takže v pohodě. Neustále jsem kýchala a mé "soplíky" létaly všude kolem a taky mi paničky pořád ten můj frňák utíkaly a taky si myslely, že to časem přejde, ale nepřešlo. Naopak se to zhoršilo a v oku jsem začala mít hnis, tak mě návštěva veterináře potkala podruhé, ale ten už nebyl plný naděje, že to přežiju. Říkal tehdy, že na tu rýmu a celkové oslabení zemře mnoho koček, ale paničky mi věřily, že já to přežiju, že já jsem ta statečná. Můj zdravotní stav byl poslední dny mého života velmi vážný - vodu jsem nepila, ani mi ji paničky nevnutily násilím a antibiotika taky ne, i když 4.5. do mě dostala panička jednu dávnu antibiotika, nezabralo to. Okolo 15. hodiny jsem v poklidu v polospánku zemřela na Maryniném pelechu, na dece, protože páníčkové už mi taky nedávali moc šancí na přežití... Ale teď je mi lépe, už mě nic netrápí, nic mě nebolí.

Původ: začalo to ve Vizovicích, pak jsem přešla do zlínského útulku a pak jsem dojela do Slavičína

Krmení: granule, maso, těstoviny

Oblíbená hračka: provázek

Jak mi doma říkali: Běta, Bětka, očičko :D

Datum úmrtí: 4. 5. 2013