Články » Jak mě nemilé události dostaly až pryč.
Jak mě nemilé události dostaly až pryč.
„Hééj, člověče bacha! Jeden tu leží! Málem bylo po mně!“
Chodil jsem k tomu velkýmu baráku na dobrodružný noční výlety. To bylo ještě v době, kdy jsem měl plný břicho a teplej pelech, když jsem chtěl. Před tou velkou nemilou událostí. Teď když jsem u něj trčel už hrozně moc dní, mi to tam vůbec dobrodružný nepřipadalo. Byla mi zima a měl jsem ukrutnej hlad.
Slyšel jsem to auto přijíždět, ale usoudil jsem, že pouštět se do akce, je zbytečný plejtvání energií. V tom baráku bydlelo hodně lidí a všechny jsem je znal, ale nikdo nechtěl znát mě. Zaject se mě ale zatim nikdo nepokusil.
Tohle si rozhodně akci žádalo! Schoval jsem se ve stínu a čekal. Podle klapavejch bot jsem poznal, že to bude lidská samička, co se jí říká ženská.
„Uka kerá ty seš?!“ bafnul jsem na ni, když vyndavala z tašky klíče.
„Ježiš, kočičko, copak tady děláš?“ sehnula se ke mně.
„Tebe neznam. Kam deš? Málem si ze mě udělala placku, ale za jistejch podmínek bych ti to byl ochotnej odpustit. Můžu jít s tebou?“ kul jsem železo, zatimco mi rukou třela hlavu.
„Ty jsi krásná.“ smála se na mě.
„Veď? Nemáš něco k jídlu?“ zmobilizoval jsem zbytky sil a začal předvádět namlouvací tanec.
Chvilku se na mě koukala a pak řekla, že musí jít na návštěvu.
„Vem mě s sebou!“
Odcházela.
„Ignorantko!“ řval jsem za ní zoufale.
Byla pryč.
Odploužil jsem se zpátky na místo, kde mě málem sejmula. Byl tam takovej šikovnej kus trávy, co trochu hřál, když jsem na něm ležel. Nikdy nikdo tam nejezdil, až teď ta ženská.
Byl jsem zdrcenej a děsně utahanej.
„Čiči..“
Nevim, jak dlouho jsem tam ležel, asi jsem musel usnout.
Otevřel jsem oči a uviděl nad sebou ženskou. Zase mi třela hlavu.
„Čiči.. chceš jít se mnou?“
„Jasně, že chci jít s tebou! Chci jít s kymkoli..!“ hodil jsem na ni ten nejubožejší, nejprosebnější pohled, co jsem uměl. Šlo o všechno.
„Tak pojedem domu, pojď..“ řekla nakonec, po hrozně dlouhatánský chvíli.
Bylo mi jedno, co je domu. Hlavně, že tam jedem. Zvedla mě nahoru na svý prsa, odnesla do auta a jeli jsme..
*
Prvních pár dní, co jsem byl se ženskou, jsem převážně jenom jedl a spal. Ale několik věcí jsem stich pochopit. Třeba, že domu je její byt, kde spolu budeme bydlet. Že to je ženská, ale víc je to Panička. Že mi netře hlavu, ale hladí mě. Že se tady nechodí čůrat do hlíny, ale na záchod. A že Panička nebude z nejbystřejších, protože ji vůbec nenapadlo se mi podívat mezi nohy a mluvila se mnou, jako bych byl taky ženská. Že jsem kluk, jí řek až lidskej kluk, ke kterýmu mě odnesla, a koukal mi do tlamy a hejbal mi s očima a nakonec mě štípnul. Pak se jí zeptal, co tam teda má napsat, jak se teda budu jmenovat. A tenkrát jsem asi poprvé cejtil, že se schyluje k nemilý události, ve který bude figurovat Panička..
„Oskárek mě pokousal.“ stěžovala si večer jiný ženský, co neni Panička, ale Kamarádka a přišla k nám domu.
„Je to kotě, chce si hrát.. a je krásnej..“ řekla jí Kamarádka a já jsem ji z radosti kousnul taky.
Pak přišly krásný dny. Panička někam ve dne odcházela. Říkala, že musí jít pracovat, aby mi mohla kupovat ty dobrý masíčkový kapsičky. To jsem jí nikdy moc nevěřil, protože náhodou dobře vim, že kapsičky dělá lednice, ale bylo mi to uplně šumák. Já měl zase pořádně plný břicho a celej den jsem spal a spal. Večer jsem Paničku pořádně zakous, ona kroutila hlavou a ptala se mě, proč jí to dělam, takže mě to začalo bavit ještě víc a kousal jsem ji i ráno a v noci. V noci to bylo uplně nejlepší, protože sebou hezky cukala, nebo se mi celá schovala pod peřinu a já jsem musel hledat nějakej její kousíček a měl jsem hrozně velkou radost, když jsem ho našel. Ale uplně nejvíc největší radost jsem měl z toho, když jsem si moch půjčit její nejmilejší věci.
*
"Troje sluchátka, nabíječka, šminky, včera rukojeti u orbiteku.. Dneska v noci mě chtěl zabít. Schodil mi na hlavu kytku, kterou jsem dala na skříň, aby ji nesežral jako ty předtim. Stačí ti to.." vyprávěla zase jednou Panička Kamarádce.
"Hele, on bude fakt trochu magor." říkala jí Kamarádka a divně se koukala střídavě na mě a na paničky ruce, na kterejch měla ode mě krev. "Já bych na to asi neměla nervy a dala ho pryč. Podívej se jak vypadáš..!"
Řek jsem si, že hned jak s tim tady budu hotovej, tak si to s ní vyřídim.
Zrovna jsem totiž asi po desátý sundaval záclony, protože mi vadily, když jsem se potřeboval rychle podívat ven, jestli mě tam neprovokuje nějakej pták. Byl jsem pěkně naštvanej, jelikož mě to dost zdržovalo od jiný práce. Nevěděl jsem, kolikrát je ještě budu muset sundat, aby Paničce konečně došlo, že je tam prostě nechci!
"Když mě tak nějak dojímá ta jeho vynalézavost a urputnost s jakou mě chce oddělat. Je to takový telátko..snad z toho vyroste.." povzdechla si Panička.
S Kamarádkou jsem si to vyřídil. Mezi dveřma řekla paničce, že ji teda na mně nic nedojímá, že tohle prostě neni normální a pak k nám hodně moc dní nepřišla.
*
"Je opravdu trochu temperamentnější, ale kastrací by se to mělo dost zlepšit." říkal Paničce při další návštěvě u něj kluk, zatímco se mě společně snažili dostat z jeho ruky. Zakous jsem ho, protože mě zase štípnul a taky proto, že se jmenuje Pandoktor a to zní skoro jako Predátor nebo Terminátor a takový jméno bych já taky moc chtěl. Viděl jsem je v televizi a jsou to borcí.
Řeknu vám, že kdybych tenkrát tušil, co to ta kastrace je, tak bych mu tu ruku ukous. Nechci se k tomu vracet, jen vám prozradim, že se to podle Paničky nezlepšilo.
*
A pak jednou přišla pozdě domu a dlouho otvírala. Bylo to dávno po tom, co k nám zase přišla Kamarádka, venku bylo bílo a od okna mě studěl čumák, takže jsem poznal, že už tu bydlim skoro rok. Zapamatoval jsem si, že když Panička dlouho odemyká, tak musim stát dál od dvěří, protože mě pak vždycky zašlápne, ale na to, co mi tenkrát provedla, jsem teda připravenej nebyl..
"Na! A chci mít už konečně trochu klidu!" postavila přede mě jinou kočku a šla do postele.
Nevěděl jsem hned, co si mám o tom myslet, ale určitě jsem věděl, že žádnou další kočku nepotřebujeme. A tuhle už teda vůbec ne. Nebyla tak krásně černá jako já, ale hnědá s proužkama a dost rozcuchaná. Měla vyplazenej jazyk, jen jedno pořádný oko, funěla a moc smrděla. Během chvilky mi snědla všechno jídlo a pak celou noc seděla v rohu s tim vyplazenym jazykem a sledovala mě tim jednim okem.
Tak ji tam taky našla ráno Panička a vypadala, že neví, kde se tam vzala a viděl jsem, že se jí taky lekla, proto jak vypadá a já jsem jí to přál, protože to měla za to, že mě tak straší. Celej den se pak tvářila zamyšleně a pořád si ji prohlížela a já jsem byl moc rád, když ji nakonec vzala a šla ji dát pryč.
Jenže se s ní zase vrátila a řekla mi, že Pandoktor říkal, že je nemocná, ale že se uzdraví a pak si spolu budeme hrát a budeme jí říkat Kačenko. Byl jsem z toho tak opařenej, že jsem několik dní Paničku ani nekous.
Pak jsem si ale řek, že se jeden nesmí vzdávat a když Panička nemá rozum, tak ho musim mít já. Bylo mi jasný, že to nebude lehkej úkol, když jsem viděl, jak okolo druhý kočky pořád běhá. Nicméně jsem pevně věřil, že nakonec uzná, že je tu, stejně jako záclony, úplně zbytečná.
*
„Já ho normálně zabiju! On si myslí, že nás tady bude sekat na hromadu, kdykoli se mu zamane! Se mnou to snad šlehne! Já prostě nevim co s nim! Všechno je mu jedno, nic na něj nezabírá!“ pištěla po nějaký době Panička do telefonu. Druhá kočka jí seděla na klíně a ducala do ní hlavou. Já se ten den už po několikátý sušil.
Ukázalo se, že jsem to podcenil. Trvalo to už moc dlouho a začínal jsem z toho bejt pěkně urvanej. Skoro vůbec jsem v tý době nespal. Celej den jsem tu druhou kočku sledoval a pokaždý, když to šlo, jsem ji kous. Ona strašně vřískala a prskala, a tak mezi nás sem tam Panička vlítla a celý mi to zkazila. Já jsem měl pak rudo před očima a objevil jsem v sobě veliký kousací rezervy. Jenže Panička v sobě asi taky našla rezervy. Párkrát mě dostala na lopatky, řvala na mě, ať toho okamžitě necham, nebo bude mazec. Nevěděl jsem, co to mazec je, tak jsem toho nenechal. A nenechal jsem toho, ani když jsem se to dozvěděl. Jenom to jednoho dost vyčerpávalo.
„A řikam ti, že tě zleju pokaždý, jak někoho kousneš! Je ti to jasný?!!!“ řvala na mě, když mě poprvé strčila do vany a polila studenou vodou. Byla červená a na čele měla vystouplou žílu. Nepřikládal jsem tomu žádnej význam. Ale kdybych věděl, co se stane, až tu žílu znova uvidim, tak bych tak klidnej nebyl.
*
Stalo se to jedno ráno. Panička mi zrovna překazila skvělou akci a já jsem se moc zlobil..
Seděl jsem v chodbě, když si brala boty a chtěla jít pryč. Druhá kočka se jí zbaběle krčila u nohou a já se těšil, že hned jak za Paničkou zaklapnou dveře, tak jí to pořádně spočítam. Jenže jsem se asi těšil moc a Panička to na mě poznala. Během chvilky zrudla, na čele jí naskočila právě ta žíla a krk se jí divně cukal. Ještě nikdy jsem ji takhle neviděl, ale věděl jsem, že je to se mnou moc špatný, protože mi to připomnělo tu velkou nemilou událost, která se stala, než mě Panička vzala domu. Tenkrát jsem často chodil k jiný ženský, co nevypadala jako Panička, byla malá a zmuchlaná a divně voněla. Někdy tam s náma byli i dvá lidský klucí, jeden uplně malinkej a jeden hodně velkej. A ten malej byl jednou od krve, křičel a ukazoval na mě akorát, když se ten velkej odněkud vracel.
„Ále.. taková nemilá událost..“ řekla mu zmuchlaná a velkej mě začal honit, měl na čele taky tu žílu a cukal mu krk. Dneska bych mu uplně v pohodě zdrhnul, ale tenkrát jsem byl jenom trochu odrostlý kotě.
„Tak já ti teď taky ukážu velkou nemilou událost, ty zmetku!!“ řek mi, když mě dohonil a bylo to moc zlý. Už jsem se tam nikdy nemoch vrátit.
Panička mě teď vzala a strčila do krabice, co jí říká přepravka, protože mě v ní přepravuje k Pandoktorovi. A co vám budu nalhávat, měl jsem pořádně nahnáno. Byl jsem si jistej, že mě jde dát pryč a že už ani sem se nebudu smět nikdy vrátit. Nešli jsme nijak dlouho, ale dodnes si vybavuju, jak Panička občas divně zafuněla a celou cestu strašně dupala.
Když mě zase vyndala na místě, který jsem neznal, viděl jsem, že je pořád ještě načervenalá. Byl jsem pryč..
*
Musim se rychle schovat, už jde..! Krčim se, připravenej ke skoku.. Ještě tak dva kroky.. Už, už.. Teď!
„Ježiš, to jsem se lekla..! No to jsem se ale lekla..“ huhlá na mě a mně je jasný, že se vůbec nelekla, protože když se opravdu lekne, tak chvilku mlčí a pak mi řekne, že ji jednou přivedu do hrobu.
Motáme se s Káčou každej u jedný nohy a ducáme. Jo, s Káčou. Musel jsem jí tak začít říkat. Protože když mě tenkrát Panička přinesla z pryč zpátky domu, tak jsem byl normálně rád, že ji zase vidim. Nikdy bych ale nepřiznal, že to bylo vlivem momentální slabosti z přestálejch událostí, a tak teď musim už furt dělat, jako že normálka, že tu s náma teda jako může bydlet.
Zjistil jsem, že mi může bejt i užitečná. Třeba to ducání jsem od ní okoukal. A to byste nevěřili, kolik průserů dokáže taková blbost vyžehlit. A spoustu jinejch žehlicích vychytávek.
Pár věcí jsem ale musel přehodnotit. Musel jsem omezit nemilé události. Teď je z nich spíš sváteční záležitost. Už mi to ani moc nevadí. Místo toho jsem vymyslel právě to bafání a lekání. A má to, sakra, taky něco do sebe.
Strašně mě baví vymejšlet nový skovávačky a úkryty. Jako zrovna včera, kdy jsem si zalez uplně nahoru do skříně na chodbě a Panička přišla domu a koukala, odkud na ni bafnu, ale já jsem ji převez a koukal jsem se na ni dolu, jak mě hledá. Když mě konečně našla, tak mě mačkala a pusinkovala a v prsou jí dunělo.
Nebo třeba nedávno jsem jí přines k televizi šrouby, co jsem vyšťoural v díře za záchodem a pak nám dva dny netekla voda. Musela k nám pozvat nějakýho cizího kluka, kterej se tam taky pošťoural a nakonec jí řek, že už to může pustit. To byla hodně vyplašená a bylo to o to lepší, že jsem ji vlastně ani vyděsit nechtěl. Jo, lekání je ještě krásně neprobádaná věc..
Ona ale Panička taky žádnej svatoušek neni, abyste si nemysleli. Taveňák mi dává jenom jednou za tejden, i když moc dobře ví, že je to moje nejzamilovanější jídlo a úplně mě to vnitřně drásá. A taky se mi snažila namluvit, že jsem vůbec nebyl pryč, ale že mě vzala k sobě do práce. Když má někdo práci, tak se u toho hejbe. Tam jenom seděla a hrála si s počítačem, jako to dělá vždycky doma, když nic nedělá. Myslí si asi, že jsem uplně blbej. To se ale přepočítala!
Vždycky budu o čumák před ní. Je to přeci jen ženská a jeden nikdy neví, co vyvede.
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 3x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 12.07.2012 • Upraveno: 12.07.2012 • Přečteno: 46x
Schválili: Rexik 10.11.13 • Rex 10.11.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky
| 23.01.2011 | | Jak jsem chytal myš | 136x |
| 26.09.2024 | | Nejoblíbenější hračky pro kočky | 4x |
| 28.08.2018 | | Film: Devět životů, devětkrát větší zábava | 5x |
| 18.09.2011 | | Zkrocení divé zvěře | 9x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 13.07.2012 | | Chronické selhání ledvin aneb Páníčci na slovíčko | 43x |