Zdravím a dopředu děkuji za užitečné rady
v útulku pro čičiny jsme se byli podívat pro koťátko pro mou mamku a s přítelem jsme se rozhodli si jedno koťátko vzít také, oba bráškové se tam narodili, svět venku neznali a my se moc těšili jak si toho, podle majitelky útulku zběsilého, rapla užijeme. A když paní viděla, že jsme srdeční lidé a oba už jsme měli čičin za život hodně, vzala nás na obchůzku revíru a schválně nás vzala k 5letému kocourovi, který si nás narozdíl od nás okamžitě vybral. Paní měla radost protože udala dvě čičiny (3 i s koťátkem u mojí mámy) do dobrých rukou a my taky protože zvířata máme rádi. Problém se vyskytl při odvozu domů. Zatímco kotě bylo ze změny prostředí celé vyjukané, starší kocour (byl 3 roky týrán a v dezolátním stavu, vypěstoval si dost svéráznou povahu a přimaloval si spoustu neobvyklých a nadpřirozených vlastností) nebyl z přítomnosti jiného kocourka nadšený a hned si na něj udělal averzi. pochopili jsme hned na začátku že přístup bude muset být individuální a pečlivý. Nikdy se nestalo, že bychom pohladili jen jednoho, vše mohli oba nebo oba nic, prostě takovou spravedlnost by nám záviděli i v USA. stejně starší kocour kotě nesnášel a o to hůř že kotě si osvojilo přítomnost koček a tedy i Ruda pro něj byl zdrojem celého dění. Po půl roce si hravé ale lekavé a vystrašené/nedůvěřivé kotě začalo zvykat, že nejsme pouzí krmiči a nakonec si zvyklo chodit pro pomazlení, vydrbání kožichu apod. Ale pořád to není ono. Mezitím kocour byl naším láskyplným a stejným přístupem k nim oboum pohoršen a vzal to do vlastních tlapek - zlobí, dělá co nesmí, na malého žárlí a občas mu i ublíží když si chce kotě hrát, jakmile ho začneme chovat a on zrovna chce, je vše v pořádku, je mazlivý, nechá se drbat klidně dvě hodiny a po roce společného soužití se rozvalí i na záda a ukáže bříško, stejně už má ale poničenou osobnost z minula. Ve finále máme jednoho staršího kocoura, co na truc zlobí ale truc je pro něj na denním pořádku, dělá si co chce a co nesmí (klasika) a v podstatě si myslí že je vůdcem smečky co se nenechá omezovat. a pak máme ještě malé kotě, co už vlastně je odrostlý mládenec, který je mazlivý, hravý, občas ho chytne energický rapl a všechno zničí, jinak je ale ze všeho lekavý, nesnáší změny a ze všeho hlučnějšího se hned bojí. Jsem z toho nešťastná, musíme mít 24 hodin individuální přístup k oboum, přitom se jim snažim dát to základní - potravu, střechu, zábavu, lásku a tak. V podstatě to odmítají. Jak mám staršího naučit že nejsem ta zlá, že ta už ho nemá, že mu neublížím, že ho mám skutečně ráda a odnaučím ho zlozvyky, jako třeba noční vřískání za účelem vzbudit nás, neustálá potřeba být u nás, dělání věcí které nesmí přímo nám před očima z trucu a aby nás naštval (kuchyňská linka, stůl, fackování kotěte) a jak malého naučíme, že bát se nemá čeho (nechce třeba ani ven) a že ho máme rádi? Uf, vysilující příběh...
Moc doufám že bude někdo zkušený nebo aspoň s nápady... děkuju vám