Útulkáři s problematickou osobností

a v čem je problém, že spává na záchůdku. To dělá spousta koček... pokud je čistý, tak bych to neřešil....pokud má jen jeden, pořiďte ještě druhý...

Zdravím. Máme kočičku z útulku. Bozatko si trhala chlupy. Teď už si naštěstí nemůže ublizovat. Jelikož jsme ji nechaly ten plastovy krunyr kolem hlavičky. Ale zůstal nám jeden neduh. Chodí mam spavat na kočičí zachudek. Dělali jsme různé testy na moč a podobně. Ale je naprosto zdravá. Dost nás ta situace ubiji. Jelikož ji milujeme (s pritelem) ale nedokazeme ji pomoct. Hracek se boji. A kdyz ji chci vzit k sobe zacne byt agresivní. Nemá někdo radu??

Přesně tak nedělat rozdíly a nelitovat nováčka

To je zajímavá myšlenka, asi to půjde těžko se nezastat slabšího ale zkusíme to, ostatně ten slabší většinou zlobí staršího (ale taky za to dostane sprdnuto), necháme tedy čičiny se pobavit mezi sebou. U toho slabšího je problém že mezi kočkama se narodil a s kočkou byl odvezen, není zvyklý na člověka jako přítele ale krmitele, trvalo nám měsíce než se naučil od nás nechat hladit a i si pro to přijít, ale pochovat se nenechá, stejně jako nechápe že když ho někam nesu nebo na něm musím něco napáchat, proč by měl poslechnout, má svou hlavu a nechápe autoritu. prostě mě celou seškrábe a v náručí ho neudržím. co potom dělat když mám do něho dostat medicínu, dva ho pomálu ani neudržíme a bacit ho za to mi přijde jako hasit oheň olejem - nepochopí, proč dostal, ještě víc se lekne, víc si ho znepřátelíme... Měla jsem za život hodně čičin ale nikdy takovou specifickou sebranku a fakt mi to dělá starosti

Já jsem slyšela jednu radu od chovatele - nezastávat se ani jednoho, nechránit menšího, protože větší to bere jako nespravedlnost, nechat je porovnat se mezi sebou i u jídla a sprdnout oba najednou, pak jim to prý dojde a potáhnou za jeden provaz. Ověřeno v praxi

Už jsem se smířila s tím, že některé věci prostě nezměním a nepřevychovám je, ale alespoň bych je chtěla nějak duševně "uklidnit", třeba když dlabou z misek a ten rychlejší se vrhne na jídlo pomalejšího, já ho okřiknu a odnesu, druhý vyděšeně prchá pryč a já nechápu proč - nemá důvod se bát, ještě ho odchytnu, pohladím, donesu k misce, stejně znovu uteče..
Oba si určitě necháme, už jsou na nás zvyklí a do útulku bych je rozhodně nevrátila, ne po takové době, to je pro mě hrozná představa

Ja si myslim ze tohle nijak nevyresite... Jelikoz maji jakysi uz pul roku nauceny styl. Opravdu ani ja nevim jak ja bych tohle resila kdyz bych chtela mit oba. Ale treba Vam tady napise jeste nekdo vice zkuseny nejakou radu. Chce to trpelivost jak tady na odpoved, tak urcite s kocickama..

Zdravím a dopředu děkuji za užitečné rady
v útulku pro čičiny jsme se byli podívat pro koťátko pro mou mamku a s přítelem jsme se rozhodli si jedno koťátko vzít také, oba bráškové se tam narodili, svět venku neznali a my se moc těšili jak si toho, podle majitelky útulku zběsilého, rapla užijeme. A když paní viděla, že jsme srdeční lidé a oba už jsme měli čičin za život hodně, vzala nás na obchůzku revíru a schválně nás vzala k 5letému kocourovi, který si nás narozdíl od nás okamžitě vybral. Paní měla radost protože udala dvě čičiny (3 i s koťátkem u mojí mámy) do dobrých rukou a my taky protože zvířata máme rádi. Problém se vyskytl při odvozu domů. Zatímco kotě bylo ze změny prostředí celé vyjukané, starší kocour (byl 3 roky týrán a v dezolátním stavu, vypěstoval si dost svéráznou povahu a přimaloval si spoustu neobvyklých a nadpřirozených vlastností) nebyl z přítomnosti jiného kocourka nadšený a hned si na něj udělal averzi. pochopili jsme hned na začátku že přístup bude muset být individuální a pečlivý. Nikdy se nestalo, že bychom pohladili jen jednoho, vše mohli oba nebo oba nic, prostě takovou spravedlnost by nám záviděli i v USA. stejně starší kocour kotě nesnášel a o to hůř že kotě si osvojilo přítomnost koček a tedy i Ruda pro něj byl zdrojem celého dění. Po půl roce si hravé ale lekavé a vystrašené/nedůvěřivé kotě začalo zvykat, že nejsme pouzí krmiči a nakonec si zvyklo chodit pro pomazlení, vydrbání kožichu apod. Ale pořád to není ono. Mezitím kocour byl naším láskyplným a stejným přístupem k nim oboum pohoršen a vzal to do vlastních tlapek - zlobí, dělá co nesmí, na malého žárlí a občas mu i ublíží když si chce kotě hrát, jakmile ho začneme chovat a on zrovna chce, je vše v pořádku, je mazlivý, nechá se drbat klidně dvě hodiny a po roce společného soužití se rozvalí i na záda a ukáže bříško, stejně už má ale poničenou osobnost z minula. Ve finále máme jednoho staršího kocoura, co na truc zlobí ale truc je pro něj na denním pořádku, dělá si co chce a co nesmí (klasika) a v podstatě si myslí že je vůdcem smečky co se nenechá omezovat. a pak máme ještě malé kotě, co už vlastně je odrostlý mládenec, který je mazlivý, hravý, občas ho chytne energický rapl a všechno zničí, jinak je ale ze všeho lekavý, nesnáší změny a ze všeho hlučnějšího se hned bojí. Jsem z toho nešťastná, musíme mít 24 hodin individuální přístup k oboum, přitom se jim snažim dát to základní - potravu, střechu, zábavu, lásku a tak. V podstatě to odmítají. Jak mám staršího naučit že nejsem ta zlá, že ta už ho nemá, že mu neublížím, že ho mám skutečně ráda a odnaučím ho zlozvyky, jako třeba noční vřískání za účelem vzbudit nás, neustálá potřeba být u nás, dělání věcí které nesmí přímo nám před očima z trucu a aby nás naštval (kuchyňská linka, stůl, fackování kotěte) a jak malého naučíme, že bát se nemá čeho (nechce třeba ani ven) a že ho máme rádi? Uf, vysilující příběh...
Moc doufám že bude někdo zkušený nebo aspoň s nápady... děkuju vám