Jsem člověk, který vyrostl a převážnou část svého života prožil na venkově. Proto mi nebylo a není cizí žít vedle, nebo lépe řečeno s, domácími mazlíčky a hospodářskou zvířenou. Jako dítě jsme bývali v malém bytě, kde s námi žil pes - nádherná kolie a také překrásná siamská kočička. Nejen že byla krásná, byla taky velice chytrá a především "vyčůraná". Dokázala si otevřít dveře, takže si chodila ven, kdy se jí zachtělo. Samozřejmě nám tím přidělávala starosti. Ze svých výletů si nejednou přinesla šrámy, ale taky se mnohokrát vrátila s "outěžkem". Vždycky byla dobrá máma, ale také si mateřství ráda a s chutí ulehčovala. Koťata porodila, dokud byla nemohoucí, vzorně se o ně starala. Jen co trochu odrostla, veškerou péči, kromě kojení, přenechala naší kolii. Byl to pes a bylo s podivem jaké se v něm ozvaly "mateřské" pudy.
Čas běžel, já dokončila školu, odešla pracovat do Prahy. Potom se vdala, vrátila se zpět domů, narodil se syn. Uběhlo mnoho let a přišla rána - zemřela mi maminka na následky havárie. Bylo to hrozné, psychika v háji (mnozí to určitě znají). Manžel stále na cestách, syn nepravidelné celodenní služby a já doma sama. Proto padlo rozhodnutí, že si pořídíme domácího mazlíčka. Rozhodli jsme se pro kočku. Nebylo by to tím, že nemám ráda psy. Já mám ráda a líbí se mi psi, ale velcí, kteří podle mého názoru (možná mylného) v bytě trpí. Prostě a jednoduše našli jsme inzerát, zavolali a jeli se podívat na naše koťátko. Byl to nejmenší koucourek (kromě kočiček) z vrhu. Byl hrozně roztomilý, čiperný a živý. Hned nám padl do oka a bylo rozhodnuto. Po první návštěvě to už byl náš Kuba. Je pravda, když se říká, že přítomnost zvířete pomáhá. Mě pomohla. Protože jsem nechtěla, aby byl Kuba sám, aby měl svého kamaráda, aby si měl s kým hrát, tak jsme mu za necelý rok pořídili kamaráda - Toma. Tak žijí v naší domácnosti už tři roky dva kocouři, kteří mě dokáží rozptýlit, rozesmát, ale někdy, jak už to bývá, i naštvat. Nikdo z nás si již nedokáže představit život bez nich. Nic se nevyrovná pohledu do krásných kočičích očí, pohledu na to, jak blaženě a spokojeně spí, krásnému pocitu, když přijdou a svým způsobem vyjádří svou lásku, pocitu uvolnění, když na klíně předou.
A na závěr přidám jeden citát:
Jestliže člověk žije s kočkou, riskuje pouze to, že se stane vnitřně bohatším. (Colette)
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 4x • Nelíbilo se: 1x • Zveřejněno: 20.06.2012 • Upraveno: 20.06.2012 • Přečteno: 69x
Schválili: Rexik 10.11.13 • Rex 10.11.13
Žádné související články |
23.02.2013 | Vaření a strava pro kočky | 54x | |
14.10.2012 | Toxoplasmoza pod lupou | 19x | |
06.03.2011 | Léčení Fibrosarkomu | 132x | |
10.03.2012 | Život je pomíjivý | 97x | |
13.04.2011 | Aplikace portu | 121x | |
23.02.2011 | Postinjekční sarkom koček | 319x | |
17.11.2009 | FIP - rešerše nového článku z Geliebte Kazte | 1540x | |
12.09.2011 | Slepá kočička Kačenka hledá domov | 25x | |
16.02.2009 | Kastrovat kočku - ano či ne? | 1628x | |
29.08.2024 | Jak naučit kočky chodit na záchod venku | 3x |
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
27.05.2012 | Co zmírňuje bolest z osamění a neporozumění.(viz náš malý kvíz) | 46x | |
17.02.2011 | Něco málo o kočkách | 245x |