| Hafici.net | Kocici.net | Ptacci.net | Rybicky.net | Skalky.net | Terarka.net | Tipynavylety.net |
|---|
Prezentace » Dvounožec » Miki » Hlavní stránka prezentace
6.9
Miki 
| Majitel: Dvounožec | • Plemeno: Domácí krátkosrstá bez PP |
| Zapsáno: 21. 2. 2011 | • Poslední aktualizace: 1. 4. 2012   |
| Počet návštěv: 1757 | • Hodnocení: 100 % |
| Kategorie: Domácí kočky | • Oblíbenost: 19 uživatelů  |
| Datum narození: 19. 8. 2005 | • Hmotnost: 6 kg |
O mně: Jsem mourovatý, zelenooký kliďas, který si občas zaplave v potoce. K večeru pak vyrážím se svými ochočenci na obhlídku mé lesní trasy.
Krmení: Granule Royal Canin FIT/LIGHT/HAIR&SKIN, masové mističky Animonda Vom Feinsten, vše ostatní co se dá rozkousat a polknout
Oblíbená hračka: zelená myš, žaludy a kaštany, peří
Jak mi doma říkají: Mikísku, Mikinku, Miki Piki
Složky fotek
Fotky v dalších složkách
01.04.12 10:21
01.04.12 10:21
01.04.12 10:21
14.02.12 00:07
14.02.12 00:13
14.02.12 00:13
Videa
 | Miki hledá Julinku | 31.03.2012 |
| Miki - sestřih z trasy | 26.10.2011 |
| Miki a Julinka zkoumají jezevčí nory | 03.08.2011 |
| Miki na louce a v lese | 18.03.2011 |
| Miki a Julinka - procházka | 16.03.2011 |
| Plavající Miki | 01.03.2011 |
| Miki a voda | 23.02.2011 |
| Miki v zimě 2010 | 22.02.2011 |
| Jaro, opeřenci a plížící se Miki | 18.03.2011 |
Výrobky
Deníček
| 31 3.2012 |  Není. Jen jakési papírky, šišky, myši, postrojek či kočkofor. Naposledy ležela v pelíšku před více jak dvěma týdny a byla zase jiná. Jakoby bez života a já nevěděl jak se chovat. Raději jsem nešel blíž. A pak ji odnesli. Vím kam, nevím kde. Pokaždé, když jdeme ven, jakoby stejnou cestou šla před chvílí. Ona byla vždycky mazaná a umí se schovat. Už bych ji ale nejraději plácl tlapkou, ať toho nechá. Jenže každý den, brzy ráno, u misky granulí si uvědomím, že vše je jinak. Co se však příliš nezměnilo, jsou procházky do lesa. Změnil se ale les. Přišli do něj pilouni a zůstala po nich velká díra. Jako po Julince. Dokonce více jako stoletý, mohutný dub jim padl za oběť. Stejně tak o něco mladší borovice a mnoho dalších stromů. Překvapeně jsem na tu spoušť zíral a bál se hnout z místa. Připadalo mi, že snad odevšad na mne bylo vidět. Krčil jsem se na jednom z těch pořezaných stromů a čekal na soumrak. Ten naštěstí na sebe nedal dlouho čekat a můj dvounožec dokáže být trpělivý. Navíc mi chtěl vyhovět za poslední, ne příliš vydařenou dopolední procházku. Když jsem konečně vyrazil na naši okružní trasu, byl už klid. Napadlo mne trochu se pomstít za to popostrkování a šťouchání posledně a vyšplhal jsem na jeden strom. Byl to habr s hladkou kůrou, ale protože se dosti nakláněl, nebylo to pro mne zas tak těžké. Dvounožec za mnou samozřejmě nemohl a musel dole hezkou dobu počkat. Občas se připoměl zapískáním či tichým zavoláním. Moc dobře ale ví, že když já někde vylezu, dolů se vrátím, až když sám já rozhodnu.  A to už byla tma a chladněji. Pro mne ideál. Sešplhal jsem potichu dolů a vydal se dál do lesa. Prošel jsem celou trasu, bez vodítka, po tmě. Když jsme se blížili k Julinčinému paloučku, ohlásil nás puštík svým typickým houkáním. Snad to byla nějaká domluva, ztichl přesně v okamžiku, kdy jsme dorazili na palouček. Tam, pod sedacím pařezem, svítila slabě první jarní světluška. Viděl ji jen dvounožec, já raději pátral po prvních výhoncích trávy.Tu lepší, šťavnatější, jsme zde našli až při další procházce, tentokráte ve dne. Ačkoliv to byl den krásný, slunečný a teplý, mně se příliš nelíbil. Na vině tomu byli cizí dvounožci, jež v hojných počtech vyrazili k lesu. Na tom by nebylo zas nic tak moc špatného. Jenže oni se neumějí vůbec chovat. Křičí, kácejí a lámou kde co, odhazují všude odpadky, pouštějí štěkopsy na volno, ženou se vpřed na samohybech či v rachotících krabicích a chovají se vůbec bezohledně a sobecky. Zpátky se pak vracejí spokojení, že se jim dostalo toho, co chtěli. Pokud ne, jdou dál. Co nechtějí vidět, nevidí. I na mne se dívají skrz sebe. Jenže já jsem JÁ! A já jsem také les! Mé oči jsou zrcadlem, tak jako jiní jsou zrcadlem pro mne. Jsem příliš malý na to, abych se ubránil. Ve velikosti to však není. Nemohu jinak, než jak mne příroda obdařila. A les, jeho obyvatelé? Dvounozí prý říkají : "Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá." Co do něj přineseme, to nám vrátí. Po svém a všem. Na to jsou dvounozí krátcí. Mnozí jen krátkozrací. A někteří mají dar. Takový, jež nikdo jiný v zvířecí říši nemá. I dar však může být ztracen, zůstane-li nevyužit! Zneužit, stává se prokletím. My kočičáci, psi, koníci či opeřenci, ale i ostatní zvířátka to víme a vydali jsme se mnohdy dvounohým naproti. Kam se nám podaří dojít je věcí každého z nás, stejně jako věcí nás všech. Všichni jsme sousedi, jedni blízcí, jiní vzdálení. Já, Julinka, Čertík i naši dvounožci tady našli ty vzdálené a dnes máme k sobě mnohem blíž. Dokáží naslouchat, respektovat, dokáží pomoci. Dokáží tvořit! Bez nich, bez toho všeho bychom nebyli, kde jsme. A naopak. V lesích a na loukách plných odpadků, špinavých potoků, hluku a smradu Julinku, Dvounožce a jemu podobné, svobodná zvířata a život vůbec nenajdete. Není to škoda, není to plýtvání a nezodpovědnost? Také já do lesa patřím! Stačí mi pár myší, pár stromů a klid. Proto raději chodím na večerní procházky, i když bych rád přes den. Julinka byla odvážnější, ale pokaždé vrčela a musela ustoupit, když takové věci viděla. Někdo ji vzkazoval, že se stará o věci, které jí nepřísluší. Není tomu tak! Pro ni a koneckonců i pro mne je les, louky a okolí podstatnou součástí života. A nejen pro nás! Místem, kde zažíváme skutečná dobrodružství a opravdovou pohodu. Rok co rok, měsíc co měsíc, stále musíme ustupovat. Jako ten les. Člověci do něj chodí jen brát. Jeden za všechny, každý pro sebe! Ale tak to nejde! Vždyť kam se poděju? Co bude s těmi, jež mne mají rádi? Co s ostatními? Dvounožec říká, že nebýt toho plýtvání, možná tady mohla Julinka se mnou být. Naštěstí ale mezi člověky existují lidé, kteří se dokáží zastavit, rozhlédnout a poznat. Takoví se na mne usmějí a dokonce by mne rádi pohladili. Takoví pomohli Čertíkovi, Julince, mně i našemu dvounožci. Velmi jim děkujeme. Tenhle dlouhatánský zápis v deníku zde nemám proto, abych si stěžoval. Ale existuji! Postačí mi, že si jej někteří dvounozí přečtou a budou do lesů vstupovat s vědomím, že v nich mohou potkat takové jako jsem já, Julinka a všechno, o čem jsme doposud vyprávěli v denících. Že to funguje, toho jsou mnozí z mých miciňáckých, modrokocouřáckých, kočičonetích či adélkovských kamarádů důkazem. A přibývají další. Stejně tak budou přibývat má další dobrodružství. Již příště opět jedno noční, pod hvězdami. Miki |
| 9 2.2012 | Dnes mne dvounožec vzal až k jelení ohradě. Tady jsem dlouho nebyl a zprvu jsem se bál. Ke všemu mne dvounoh posadil na strom u potoka, kde se mi nelíbilo. Ale do lesa to bylo přes zasněženou louku, tak jsem raději zůstal trčet na místě. Jenomže to bych prochladnul a tak jsem byl přenesen pod kopec. Mým záměrem bylo dostat se na palouček, proti čemuž dvounožec nejprve protestoval, ale neustálým odbočováním jsem jej nakonec udolal. No přece to nebudu obcházet. Lesem je to kratší a bezpečnější. A tak jsem si určoval sám, kudy půjdu. Co chvíli jsem krátce zastavoval a pozoroval, zda-li něco zajímavého neobjevím. Sem tam jsem použil zaječí či srnčí ochoz, ale většinou jsem si razil cestu sněhem sám. Do svahu a ze svahu a zase do svahu, neomylně jsem držel směr. Čtením vzkazů jsem se tentokráte nezdržoval, stejně všechno zasypával jemný sníh. Opeřenci na paloučku prý vyzobali všechno zrní, tak jim jej dvounožec doplnil. Já se mezitím schoval pod smrčky, protože mi na kožich pořád padal sníh. Zdrželi jsme se jen kratičce. Teda já bych zůstal déle, ale byl jsem odnesen až k Viselci. To vždycky poznám, že ke kraji lesa je to už jen kousek a rozběhnu se. Do klusu jsem přešel i nyní, protože je fajn se trochu zahřát, než nastoupím do kočkotašky. Ještě jsme se zastavili u dvounožcova kamaráda a potom konečně dorazili domů. Za odměnu jsem dostal vitamínovou kuličku a sýrovou myšku. Miki |
| 1 2.2012 | Co jsem předpovídal, se také stalo. No neměl jsem to v noci asi dělat. Jenže já musel! Krátce poté, co se včera přehouplo v dnes, zalarmoval jsme dvounožce, že musím na balkón. Ona tam totiž venku byla nějaká černobílá kočka a já nutně potřeboval zjistit, co tam dělá. Už léta tady pozoruji jednu mourovatou kolegyni, a zrovna před jejím balkónem tahleta neznámá seděla. Ta sousedka se jmenuje Mičiko a její páník ji občas pouští ven. Tentokrát se však neobjevila. Neznámá či neznámý si dloouho čistila packu a v té zimě jsem ji tak dlouho pozorovat nevydržel. Vystřídala mne sice Julča, ale nic. No a dvounožec, vida, že se dobýváme na balkón ač venku mrzne až praští, rozhodl, že dnes půjdeme ven. Při nástupu do kočkotašky jsem kladl srdnatý odpor, avšak marně. Já ani vlastně nevím proč. Měl jsem tam kočkofor a starý dvounožcův svetr, takže mi zima nebylo. Vystoupit jsem mohl o trochu dál než obvykle a hned jsem svižným klusem vyrazil na cestu. V lese je pořád sníh a v tom velikém mrazu tak zvláštně křupe pod tlapkami. Docela studí, ale je takový tvrdý a suchý a nelepí se. Dlouho se na něm ale stát nedá a raději jsem mazal kupředu. Občas jsem musel přes led a to mne zamrazilo od čumáku až po konec ocásku. Na čtení vzkazíků jsem neměl chuť, ostatně moc jich tady nebylo. Dvounožec šel chvílemi za mnou, chvílemi přede mnou a občas kontroloval, jestli mi není zima a zda-li mi neomrzají tlapky. Prý je nějakých 14 stupňů pod nulou. Zpočátku jsem se trochu klepal, ale na K2 jsem už byl ve formě a chtěl se na té zmrzlé zemi vyválet. Jak jsem se jí dotkl ušima, rozmyslel jsem si to a hybaj dál. Dvounožec získal docela velký náskok a raději jsem na něj volal, protože se mi ztratil z dohledu. Našel jsem jej na paloučku, kde zkoušel najít nějakou trávu. Naznačil jsem mu, že žádnou nechci a ať nezdržuje. Stejně byla skoro tma a houbelec by našel. U Bažantího lesíka bývá největší zima a nejinak tomu bylo i dnes. Hned jak jsem to pocítil, musel jsem si odskočit pod smrček. Když jsem vše pečlivě zahrabával, přeletěli nevysoko nad stromy čtyři vodní opeřenci. Byly to kachny, které bývají na potoce i v zimě. Ten je však úplně zamrzlý a tak pernatci letěli někam jinam. Zatočili jsme s dvounožcem domů a já nasadil ještě svižnější tempo. Od Altánu jsem pak utíkal až na okraj lesa a celou procházku tak stihl téměř přesně za hodinu. Doma mne čekala obvyklá uvítací ceremonie s Julčou, porce granulí a pak šup spát, ať jsem fit na půlnoční hlídku. Miki |
| 22 1.2012 | Venku se bílé nic ztrácí doslova před očima, tak jsem vyrazil s dvounožci na procházku, abych z té zimy ještě něco měl. Dnes nikdo neví jak bude zítra a stále častěji se mýlíme i my, zvířátka. Pernatci už už ohlašují málem příchod jara a pak najednou bum, je tu sníh! Sotva ho trochu napadne, je tu zase teplo, že by z toho jeden shodil kožich. Mám takový dojem, že za tím vězí dvounozí. Místo aby si zalezli někde do teplého pelíšku, chtějí dělat věci, jako by snad zima ani neměla být.  Já na to naštěstí nezapoměl a kožíšek se mi docela zahustil. Není mi tak dokonce zima ani když se přebrodím mrazivou vodou. Samozřejmě ne v potoce. Do něj někdo nalil nějaký fujtajbl a tak se mu vyhýbáme. Párkrát jsem zamýšlel následovat dvounožce na louku, ale pokaždé jsem se rozhodl vrátit na prošlapanou cestičku. Stejně jako Julča vím, že bych si o led mohl odřít packy. Zato na K2 jsem si kousek prošlapal podle sebe. Tam je sníh měkčí a dvounožec mi udělal pár obrázků do mňaugalerie. Pak ještě nasypal zobání pernatcům, uškubl trochu trávy a otočili jsme domů. Já se ještě trochu proběhl a když se cestička změnila v blátivou stružku, raději jsem nastoupil do kočkotašky. Miki |
| 15 1.2012 |  Dopoledne jsem byl s dvounožci na procházce a pořádně si provětral kožich. Už u nás napadlo trochu sněhu, který studí to do tlapek. Proto žádné dlouhé zastávky, rychle prošlápnout náš okruh a domů. Posledně mně moc chutnala tráva, kterou mi dvounožec přinesl. Snažil jsem se ji najít, avšak ona roste na místě kde já moc rád nechodím. Museli ji pro mne zase natrhat a donést hezky před čumák. Jinak ale bylo fajn, věrně jsem své dvounohé sledoval a tak mně nemuseli ani dávat vodítko. Až na konci se objevil neznámý dvounoh se štěkopsem a já se raději ukryl do kočkotašky. Z neznámého se vyklubal pán, kterému se tenhle pes, tedy psice nedávno ztratila a teď byl náramně šťastný, že ji má zase zpátky. Miki |
Dárečky od návštěvníků
Hodnocení návštěvníků
Ohodnotit prezentaci 
• Hodnocení: 100 %
Komentáře návštěvníků
| Askáskovi 15.5.12 20:30 | Mikísku mám o tebe kamaráde, tak trochu starost...proto to klubíčko jestli jsi
náhodou nezabloudil v těch vašich hvozdech a dobrůtky, abyses posilnil a neměl hlad.
Co nového kamaráde? Jak se daří? Doufám, že máš celou smečku i sebe v pořádku  Opatruj se, chlapíku a přeji ti krásné dny plné
objevování a dobrodružství  Askas |
| Askáskovi 3.5.12 0:31 | H: Zdravím vás všechny (ne)příznivce Micoše z rodu gepardů - vyřizuji, že skončil a
přeje vám všem veselé vzájemné kočkování. Omlouvá se těm málo skalním
příznivcům, že je dost možná s vým rozhodnutím zklamal, ale je to jeho rozhodnutí
a je třeba ho respektovat. Nezlobte se, ale na žádné dotazy nebude odpovídat.- Askas
|
| Askáskovi 30.4.12 20:09 | H: Achtunk, achtung nebo tak nějak  !Dneska šechny naše mamííí maj svátek a pucujou svoje košťata, páč vodfrší do pr-ďous!  Kystám pro šechny velký mejdlo! Nekoďte s prázdnýma tlapkama a zoňte čelem! Uděláme si hovínek, vopečeme myši a tak a užijeme si to bez dozoru!  Konec hlásání: Micoš z rodu geprdů eee gepardů, alias kardinál Myšelije |
| Piky 19.4.12 20:27 | Miki až bude mít dvounožec trošku čas a náladu, ať nám tu nechá zase nějaký
pěkný zápisek. Zdraví Artuš a Mikeš |
| Askáskovi 17.4.12 20:51 | Jak se ti daří, kamaráde?
|
| siamka 16.4.12 18:37 | přejem všechno nejlepší 
|
| Askáskovi 12.4.12 19:28 | Ahoj kamaráde, tak si tak mňoukám, když jsi tu dlouho nebyl, že jsi asi na cestách.
Granulky ti určitě přijdou vhod, viď? Tak příjemné objevování jarní přírody Miki! Askas |
| Zdenka 11.4.12 20:39 | Miky neboj to bude zase dobré Hubík |
| Lilith 8.4.12 13:41 | Básničky psát neumím, takže přeji veselé Mňaukonoce  |
| Bobeška 8.4.12 0:31 |  Miki přejeme s mamí
krásné velikonoce. Kdo ho zdobil? Ten má rád. Kdo ho dostal, ten je rád. Za vajíčko malované z velké láskz darované. Bobeš |
| holisek 6.4.12 20:21 | Slunečné svátky jara, každý den dobrá zpráva, všeobecné veselí, krásné
velikonoční pondělí... To jsou jen některá přání, co Vám k Velikonocům
posílají Brutus s Matýskem 
|
| Piky 6.4.12 15:13 | Hody, hody, doprovody, ať máš k jídlu čtyři chody, nebo rovnou pět, ty bys všechno sněd  Artuš, Mikeš a paničky |
| Askáskovi 6.4.12 12:33 | H: Vejce pěkně malované, též mazance vypekané řehtačky a mrskanice i štamprlka slivovice, tak se svátky jara slaví ať jste veselí a zdraví Přejí Askáskovi |
| Rexik 6.4.12 4:31 | Malovaná vajíčka, okna plná sluníčka, jarní kvítí na zahrádce, přejeme Vám krásné Velikonoce. |
| Askáskovi 6.4.12 0:01 | H: Veselé a hlavně pohodové velikonoce, Vám všem přejí Askáskovi |