Má zrada...

Články » Má zrada... 

Kdysi jsem pracovala v reklamní agentuře. Přišel najitel Zverimexu a nechal si udělat reklamní tabuli pro svůj obchod. Tam jsem poprvé viděla kočku siamku. Byla navrstvená barevnou samolepíci folií. Vypadala jako živá. Upoutala mě svou důstojností, modrýma očima a klidem, který z ní vyzařoval. Byla doslova jako živá... Když si pro tabuli přišel majitel obchodu a já se loučila s tou nádherou, nabídl mi, že siamky chová a má jedna z nich mladé a může mi jedno kotě dát. Celá natěšená jsem si jela pro svou první kočku. Vlastně kocourka. Askase. Byl samá tlapka, velké uši, zdál se mi nějak hubený, ale ty oči! Modré jako nebe a samozřejmě vystrašené z toho, co se bude dál dít. Malinko jsem byla zklamaná. To, že je ten krásný, důstojný a velký kocour? Většinou jsou mláďata na první pohled krásná a roztomilá, ale tahle žížalka, že má být oním vytouženým krasavcem? Doma z toho rodina samozřejmě nebyla nijak nadšená. Den šel za dnem, měsíc za měsícem a z Askase se udělal krásný statný kocour. Rozvážný, opravdu důstojný, mazlivý a doslova má pravá ruka. Obdivovala jsem jeho smysl pro legraci. Strašně rád si se mnou doma hrál na schovávanou. Moc dobře si pamatoval kde jsem byla naposled a předtím schovaná, a šel na jisto, ale opatrně za další roh. Pak jako by si povyskočil a na zadních tlapkách se otočil na jednom místě a se zdviženým ocáskem po špičkách s hlavičkou v oblacích pelášil se schovat on. Moje zlatíčko bylo pro mne vším... Bohužel, přišla příležitost a měl se mi splnit sen. Mohla jsem odcestovat na půl roku do zahraničí. Jenže rodina mi odmítla se o něj starat. Stačil na starost pes. Tehdy to byl jezevčík. A tak jsem hledala dobrou duši, která by se kocourka ujala. Našla jsem pani z okresního města, která se nabídla, že si ho vezme. Také měla svého času kočky a tedy i zkušenosti. Jak tvrdila a já uvěřila... Askas 14 dní před mým odletem seděl celé dny na okně v obývacím pokoji a pozoroval mě. Na zavolání nepřiběhl, spát se mnou jako jindy nešel. Jen seděl a tiše mě sledoval. Když si pro něj noví majitelé přijeli, bránil se jak o život. Tehdy jsem si uvědomila, že asi dělám chybu. Jenže měla jsem zaplacený pobyt, všechno zařízené, byla jsem očekávána a zrušit to?

Celý pobyt jsem na něj myslela. Vyčítala si jestli mi to všechno za to stálo, ztratit to, co jsem milovala a čím dál víc si to i uvědomovala. Jakmile jsem přiletěla domů hned jsem se ozvala, že si ho vezmu zpět. Nejdříve mi bylo řečeno, že už by si na mě ani nevzpomněl. Pak se paní přiznala, že jim utekl...

Mohla bych o něm psát co všechno jsme spolu prožili. Jaké má siamská kočka telepatické schopnosti. Jak je inteligentí a opravdu jiná než ostatní kočky. Jaká je to velká osobnost.

A nebo o jeho dobrodružstvích na naší bývalé samotě.

Nemohu.

Ublížila jsem.

Bolí to.

Určitě ne tolik jako jeho, protože on byl moudřejší než já tehdy.

Dodnes s tím nejsem vyrovnaná, že jsem:

zradila.

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Líbilo se: 11x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 11.05.2011 • Upraveno: 11.05.2011 • Přečteno: 125x

Další články tohoto autora

15.07.2011		Kotě-Kotě	257x
27.01.2011		Příběh kočičky Naomi Tuly -Tuly	202x
24.01.2011		Cestovatelka	220x

Komentáře návštěvníků