Kotě-Kotě

Články » Kotě-Kotě 

Poslední srpnovou sobotu jsem se vracela z nákupu. Chodím tou cestou pravidelně okolo velké zahrady, která patří k domu jenž má tři vchody. Tedy se spousty nájemníků…Ráno bylo ospalé, slunce se chvílemi schovávalo za mraky a vypadalo to, že snad i bude pršet. Zastavila jsem se, abych si přehodila tašku z ruky do ruky a najednou jsem si všimla letmo nějakého pohybu. Na hromádce rozházeného dřeva skotačilo malinkaté mourovaté kotě. Honilo zatoulaný papírek. Stála jsem a pozorovala ho. Bezstarostné kotě, plné života. Po pošla jsem blíž k plotu a v ten moment mi bylo všechno jasné. Kotě mělo jedno oko vyboulené ven z očního důlku. Proto se ocitlo tady! Vyhozené a opuštěné! Přesto plné života. Jak jen dokáže každé mládě.  Rozbalila jsem koupenou šunku a zavolala ho k sobě. Zastavilo se a rozhlédlo.  Úžasným zlatožlutým okem se na mě podívalo. Chvilku mu to trvalo než váhavě přišlo skoro na dosah. Krmila jsem ho a přemýšlela.

Doma jsem pochopitelně neměla stání. … Týden mi trvalo než si kotě na mě trošku zvyklo. Na noc vyběhlo ze zahrady a schovalo se v garáži. Vrata byla zamknutá, přesto si kotě  našlo škvíru, protáhlo se a našlo si tam své místečko.  Věděla jsem, že tam zůstat nemůže. Také mi bylo jasné jaká nevole se strhne v mém domě, když si ho vezmu. Dost na tom, že mé kočky podle toho jak vypadaly měly rodit každým dnem navzdory, že jsem je hájila kastrací. Nikdo mi nevěřil…
Za týden, opět ráno v sobotu jsem se vracela po chodníku kolem plotu domů. Už z dálky jsem očima hledala malé kotě. Zvedl se trochu vítr a první listy podzimu se zatočily ve víru větru. V tom okamžiku vyběhlo kotě z pod vrat a hnalo se za listem – rovnou do silnice! Bylo rozhodnuto. Na nic jsem nečekala. Nechala jsem doma nákup i Adama a šla si pro něj.Samozřejmě byla zlá krev. Další vetřelec, který bude pustošit záhony, o které se mimochodem stejně nikdo nestará než já a jedna má sousedka. Trochu odbočím. Helena je velice pracovitá, svérázná osůbka.  Kdo jí nezná si může o ní myslet, že je neustále špatně naložená. Dost možná je to její životní postoj. Přitom je velice laskavá, rozdávajíc se na potkání. Samozřejmě i ona z počátku byla proti, ale když kotě viděla co ho potkalo, začala se se mnou střídat v krmení a hlídání. První co jsem udělala, že jsem šla k veterináři. Odoperoval kotěti oko. Už vypadalo mnohem lépe a určitě se mu i ulevilo. Byl to kocourek a začal žít v naší domácnosti.

Zůstalo mu jméno Kotě-Kotě.
Kotě-Kotě byl rarášek. Veselý, hravý a příjemný společník. Kupodivu i mé dvě kočky ho přijaly. Což bylo s podivem. Dokázal si je získat svou bezprostředností i respektem. Strašně rád spával v klíně u Adama. Na okně v koupelně nebo pračce. Přes den bylo jeho křeslo nebo někdy přišel a stočil se mi večer na polštář vedle hlavy. Tiše předl až usnul spánkem spravedlivým. Samozřejmě jsem ho nechala vykastrovat. Nechtěla jsem, aby se toulal po okolí. Držel se domu, zahrady a občas zabrousil k sousedům. Tam, ale záhy poznal svého úhlavního nepřítele. Souseda s násadou. Žil s námi skoro dva roky. Poslední večer ležel uprostřed kuchyně a já na něj mluvila: ty jeden uličníku! Nedívej se na mě tím tvým okem! Nebo si tě budu pamatovat do konce svého života! Jako kdyby mi rozuměl. Díval se upřeně a soustředěně. Vstal a šel si pro pohlazení. Odběhl ke dveřím.  Díval se na mě a mňoukl s doširoka otevřenou tlamičkou. Snad mi chtěl říct: tak mě konečně pusť! Otevřela jsem mu… Za chvilku jsem vyšla s Adamem i já na večerní procházku. Byl únor, 20. Nebyl žádný sníh, skoro předjaří. Když jsem s Adamem přecházela z chodníku na chodník silnici, všimla jsem si něčeho pod pouliční lampou. Nedalo mi to a šla se podívat. Ležel tam můj kocourek, Kotě-Kotě! Vzala jsem ho do náruče a přitiskla uslzená k srdci. Byl ještě teploučký, ale už nežil. Srazilo ho auto. Z té strany, kde neměl oko...

Pochovala jsem ho v plédu na kterém tak rád lehával v křesle. Dala mu do klína hrstičku Adamových chlupů, aby  nebyl sám. Je na zahradě, pod tújkou. Sluníčko mu nebude svítit do jednoho žlutozlatého oka, které dodnes vidím, jak se na mě upřeně a soustředěně dívá...

Mé srdce je dost velké, abych na tebe rarášku Kotě-Kotě nikdy - nezapomněla!

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení

Líbilo se: 16x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 15.07.2011 • Upraveno: 15.07.2011 • Přečteno: 258x

Další články tohoto autora

11.05.2011		Má zrada...	124x
27.01.2011		Příběh kočičky Naomi Tuly -Tuly	202x
24.01.2011		Cestovatelka	220x

Komentáře návštěvníků

Celkem: 3 záznamů přidat komentář