Příběh kočičky Naomi Tuly -Tuly

Články » Příběh kočičky Naomi Tuly -Tuly 

Když nenávratně odešla kočička Ťapka, po nějakém čase se u sousedů na balkoně objevila černá kočka. Jedno ze splněných přání jejich dětí jak jsem později zjistila. Kočička vykukovala skrz zábradlí nejdříve nesměle do okolí a sledovala, co se kolem děje. Byla na balkoně víc než doma. Zákonitě se jí nakonec všechno okukování omrzelo a chtěla jít ven do společnosti. Hlavně poznat okolí domu. Jenže ouha! Sousedé si sice pořídili kočku, ale nedali jí prostor a ani je příliš nezajímala. Překulilo se jaro a začlo být léto. Do balkonu se opíralo letní žhavé slunce a kočička neměla kam se schovat před žhnoucím zlatavým sluncem. Navíc začala častěji volat o pomoc. Jednou, když sousedi odjeli do města za nákupy, dodala jsem si odvahu a po žebříku vylezla nahoru. Zhrozila jsem se. V misce měla vyschlé nějaké zbytky a druhá pravděpodobně na vodu byla převržená. Dívala se na mě a slabě mňoukla. Bojovala jsem sama se sebou jestli jí nemám vzít a pustit ven do zahrady... Sousedé byli dost nepříjemní, skoro bych řekla, až potížisté. Nechtěla jsem vyvolat konflikt a tak jsem slezla dolů a šla pro vodu a kapsičku. Chodívala jsem jí potají krmit večer co večer. Jen to sluníčko nebo déšť jsem nedokázala vyřešit. Pokaždé když jsem šla domů od garáže,  hlavičku měla prostrčenou mezi zábradlím a mňoukala slabounce a prosebně. Dělala jsem, že si jí nevšímám, abych jí neublížila, kdyby zjistili, že jí pomáhám. Věřila jsem, že by jí kvůli mně ublížili. Neměli k tomu daleko...

Jednoho dne jsem jí nezahlédla. Nečekala  na mě, nevolala. Nebyla. Říkala jsem si, že jim asi nakonec utekla i z té výšky a vysvobodila se ze zajetí.

Napadal první sníh. Hodně. Kluci ráno v sobotu byli natěšení jak vyrazí sáňkovat a lyžovat. Venku svítilo sluníčko, náš balkon pokryla peřina sněhu a najednou koukáme u dveří stojí černá kočka. Dívala se po dveřích jako by si prohlížela záclony nebo snad zkoumala jestli se nepohnou? Manžel se ohradil proti našemu nadšení, abychom za žádnou cenu toulavou kočku domů nepouštěli. Odešel ven a kluci také. Kočka byla za dveřma a čekala. Samozřejmě mi to nedalo a běžela jsem jí přihřát trochu mléka. Opatrně jsem otevřela. Myslela jsem si, že beztak uteče jakmile uslyší zvuk dveří. Kupodivu ne. Než jsem se stačila sehnout a dát jí mističku váhavě vešla do jídelny. Podívala se na mě a mňoukla. Slabě. V tom momentě jsem si uvědomila, že je to asi ta, která se koncem podzimu ztratila od sousedů z balkonu. Obě jsme vydržely ten první nápor odmítání a tak malinká, drobounká černá kočička u nás zůstala. Držela se domova a ani ven nechodila. Pravidlenou stravou a klidem se z ní stávala krásná, silná kráska s lesklým černým kožíškem. Nikdy se nenechala pochovat, ale hlavičkou si dokázala vynutit hlazení. Začali jsme jí říkat Naomi po modelce a kluci přidali Tuly-Tuly, že byla přítulná a vděčná. Na jaře v květnu povila sedm mourovatých koťat. Čekala na mě než jsem přijela odpoledne z práce. Přiběhla mi naproti, nahrbila se a zvláštním hláskem mňoukla jako by mi řekla: honem! Už měla připravenou krabici od banánů, vystlanou čistými, starými ručníky kam se poslední dobou nastěhovala. Během pěti hodin přivedla koťata na svět. Od té doby si čas od času nechá kroužit lehce prsty na bříšku. Pamatuje si,  jak jsem jí při stazích kroužila po bříšku, abych jí usnadnila porod. Koťata po čase našla nový domov a Naomi jsem nechala vykastrovat.

Po čase jsme se odstěhovali ze samoty do města. Naomka zůstala s maldším synem na samotě. Každý den, když jsem ráno jela do práce, dostávala čerstvé kapsičky a granulky a vodu. Žila na samotě. Lovila myši v širokém okolí.  O víkendech jsem za ní chodila s Adamem vždy odpoledne. Adam se pořádně prošel a já se na ní těšila odkud nás opět překvapí. Odkud přiběhne s ocáskem jako anténou, rychle a neslyšně. Blížila se zima.  Měla jsem obrovské dilema jestli jí mám nechat kde je nebo to risknout a vzít jí do města. Rozhodl syn. V žádném případě jí domů nehodlá pustit. A tak jsem se pro ní jednou zastavila na samotě. Přijela jsem odpoledne z práce k domu a otevřela dveře auta. Zavolala jsem jí. Okamžitě přiběhla. Vyskočila si na sedačku vedle mě,  přeskočila si na zadní sedadlo a já zavřela dveře. Odvezla jsem si jí opatrně domů. Celou cestu byla vzadu a snad ani nedýchala. Jakmile jsem doma zaparkovala a otevřela jí zadní dveře vyběhla, kousek od auta se zastavila a podívala se mě co  bude dál. Šla jsem před ní a tiše jí volala.  Následovala mě až ke dveřím bytu. Doma si všechno proběhla. Zjistila kde je kádinka, kolik místností máme a vyskočila si na nové místo linky. Dostala tácek, misky a dobrůtky... Snažila jsem se jí nepustit ven. Měla jsem strach, že uteče přes nebezpečné město na samotu kde byla tolik zvyklá žít. Jenže - utekla mi. Vyběhla na jaře z bytu rychle dolů po schodech a konečně byla na čerstvém vzduchu. Šla jsem za ní. Bála jsem se, aby se nevydala ze zahrady přes ulici pryč. Naopak. Prošla si kolem dokola dům i zahradu. Lehla si do trávy na záda a slastně se vyhřívala na sluníčku.

Nikdy jí nepřestanu obdivovat. Za všechno příkoří, které zažila. Jak se chová, za její vděčnost a věrnost.

Pro zajímavost: jednou jí děti, kterým patřila, zavolaly: Čerte?! Naomka se na okamžik zastavila a ohlédla se k nim. Vzápětí se rozběhla a utíkala pryč co jí tlapinky stačily. Že by to nebyl jejich Čert ... ? Ale byl! Byl! Jenže moc dobře si pamatovala co si prožila jejich netečností nebo přehnaným zájmem o hladu a žízni...

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení

Líbilo se: 16x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 27.01.2011 • Upraveno: 27.01.2011 • Přečteno: 203x

Další články tohoto autora

15.07.2011		Kotě-Kotě	257x
11.05.2011		Má zrada...	124x
24.01.2011		Cestovatelka	220x

Komentáře návštěvníků

Celkem: 1 záznamů přidat komentář